Jakmile dostane přihrávku do běhu, obráncům často nezbývá než se chytit za hlavu. Možná nejrychlejší útočník planety totiž dokáže s míčem takové věci, až se fanouškům tají dech. Dovednými kličkami si položí protihráče na zadek, bleskurychle se protáhne mezi dvěma dalšími a téměř pokaždé zakončí akci strojově přesnou střelou podél bezmocného brankáře. Když se rozběhne k bouřícím divákům, ani se neusměje. Prostě rutina.
Thierry Henry se narodil 17. prosince 1977 v Paříži. S fotbalem začínal ve stínu královského paláce ve Versailles, ve třinácti letech si jeho služby pojistil tehdejší velkoklub AS Monako. Už jako teenager byl Henry zařazován do reprezentačních výběrů své kategorie, s nimiž procestoval svět a získal mnoho cenných zkušeností. Za knížecí klub nastoupil poprvé v nejvyšší soutěži v roce 1984 proti rivalovi z Nice. Jeho talent na trávníku nešlo přehlédnout a z mladíčka bylo rázem horké zboží na přestupovém trhu.
Výborný výkon na mistrovství světa dvacetiletých v Malajsii přesvědčil trenéra francouzského „áčka“, aby jej vzal s sebou na mistrovství světa v roce 1998. Záhy se ukázalo, že neprohloupil. Henry předvedl úchvatný střelecký koncert, stal se kanonýrem šampionátu a pomohl Francouzům až do finále, v němž porazili (i díky dvěma brankám další hvězdy Zinedina Zidana) Brazílii 3:0.
Takovou hvězdu už v Monaku nemohli udržet a Thierry se stěhoval do Itálie, kde o jeho služby stál slavný Juventus Turín. Dnes hodnotí angažmá v Serii A jako jednu z nejhorších zkušeností v životě: „Neměl jsem žádnou radost ze hry. Dostával jsem hodně defenzivních úkolů a některé zápasy byly prostě strašné – žádná akce, žádné útočení. O to víc si teď užívám angažmá v Arsenalu.“ V Itálii nastřílel za celou sezónu 1998/9 pouhé tři branky.
Do londýnského Arsenalu přestupoval za 10,5 miliónu liber s vědomím, že nemá téměř co ztratit. Zkušený trenér a krajan Arsene Wenger však dobře věděl, koho kupuje. Zpočátku hrával Henry na pravém křídle jako dvorní nahrávač Dennise Bergkampa, posléze dostal důvěru na hrotu a odvděčil se řadou krásných a důležitých gólů. Navzdory tomu Arsenal nedosáhl na žádnou z vysněných trofejí.
S nově nabytou sebedůvěrou odletěl na mistrovství Evropy 2000 do Belgie a Nizozemí. Vracel se opět se zlatou medailí na krku, přestože hlavními hvězdami se tentokrát stali jiní. Semifinálový duel s Portugalskem rozhodl proměněnou penaltou Zinedine Zidane, finále proti Itálii zakončil „zlatým gólem“ v prodloužení dávný Henryho spoluhráč z Monaka i Juventusu David Trezeguet.
V další podařené sezóně sahal Arsenal po triumfu v domácí lize i Anglickém poháru, navíc se probil až do čtvrtfinále Ligy mistrů. Nakonec se však musel spokojit se dvěma druhými místy. V rozhovoru po prohraném finále poháru, v němž vstřelil krásný gól, Henry prokázal, proč si ho fanoušci na Highbury tak váží: „Nejsem z těch hráčů, kteří začnou po pár neúspěších tvrdit, že s tímto týmem nic nevyhrají. Chci v Arsenalu zůstat a vyhrát všechno, hlavně Premier League.“
Následující sezóna (2001/2) měla být Henrymu sladkou odměnou. Francouzský kanonýr nastřílel ve třech soutěžích nevídaných 32 branek a výrazně pomohl Arsenalu k zisku „double“, tedy vítězství v domácí soutěži i Anglickém poháru. Zklamáním se však pro něj stalo mistrovství světa v Japonsku a Koreji, na něž odlétali Francouzi s vědomím jasných favoritů. V prvních dvou zápasech však scházel zraněný tvůrce hry Zinedine Zidane, což se na výkonu týmu zle podepsalo. Výsledkem bylo šokující vypadnutí ze základní skupiny a pro Henryho navíc hořká pachuť přísného vyloučení v zápase s Mexikem.
Na začátku sezóny 2002/3 měl Henry na svém kontě 80 branek v pouhých 149 zápasech za Arsenal. Navzdory tomu, že v 55 zápasech (nejvytíženější hráč týmu) nastřílel dalších dvaatřicet, londýnský klub nedokázal obhájit ligový titul, když jej o pět bodů předstihl Manchester United. Liga mistrů skončila pro Arsenal osmifinálovou skupinou, následný Pohár UEFA nevydařeným dvojzápasem s pozdějším vítězem trofeje PSV Eindhoven. Náladu si „Kanonýři“ spravili aspoň v Anglickém poháru, který získali po finálovém vítězství 1:0 nad Southamptonem.
Letos zatím nezůstává Henry své pověsti nic dlužen a je jedním ze tří horkých kandidátů na zisk Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu planety. Na celém světě snad neexistuje obránce, který by s ním dokázal držet krok ve sprinterském souboji. Ke vstřelení branky mu stačí neuvěřitelně málo: metr prostoru a tři sekundy, během nichž se obtočí kolem obránce a naslepo pošle míč přesně k tyči.
Ve stínu fotbalových výkonů zůstává Henryho soukromý život, přesto se francouzský kanonýr postaral o pořádný rozruch, když se v červnu 2003 oženil. Jeho vyvolenou se stala modelka Nicole Merry (23), se kterou Thierry udržoval vztah již dva roky. Svatba se odehrála na pohádkovém zámečku Berkshire, následující týden byli oba novomanželé hosty hraběte z Carnavonu ve viktoriánském sídle Highclere Castle. Je třeba dalších důkazů o tom, že Thierry Henry si svým fotbalovým uměním podmanil celou Anglii?